Weyr a socialista Menger

Posledních pár dní jsem naprosto propadl četbě pamětí Františka Weyra (Praha, Atlantis 1999), asi nejvýznamnějšího českého právního teoretika, který patřil k prvorepublikové, ale ještě za Rakouska vystudované generaci (zemřel 1951). Nečekal jsem v podstatě nic, protože povědomí, které o Weyrovi získá normální student práv, téměř dokonale odrazuje jakýkoli další zájem o tuto osobnost. Normální právník si tak Weyra personifikuje z jeho (pravda, že dnes už do značné míry překonané - ale nevím, třeba se ze mě nakonec ještě stane Weyrovský normativista! :-) normativní teorie, která je v podstatě vrcholem abstraktního a patrně spíše odtažitého myšlení o právu a o které se dozvídá v několika málo větách v učebnicích teorie práva. Tedy nezájem.

Zatím na mne ale Weyrovy paměti působí tak, že nevím, co z nich dřív komu číst, nebo co v úryvcích dávat na blog... Pro nejbližší dobu se k nim zde ještě určitě několikrát vrátím.

Například jsem dnes natrefil na tento pozoruhodný úryvek o tom, jak se v době svých pražských právnických studií (na která prozatím - dočetl jsem se zatím do jeho prvního ročníku - nadává naprosto identicky, jako jsme my nadávali o 105 let později) Weyr zajel podívat na práva do Vídně. Popisuje tamní profesory a mimo jiné uvádí (ve srovnání s jakýmsi prof. Philippovichem; str. 195):

"Zato velice impulsivně působil druhý národní hospodář profesor Karel Menger. Jeho socialisticky zabarvené výklady těšily se tehdy ve Vídni - jako novum - značné oblibě a mne zajímaly hlavně po stránce metodologické."

Zakladatel rakouské ekonomické školy Carl Menger jako socialista??? Ale je v podstatě dost možné, že tento Weyrův dojem byl způsoben jednak Mengerovým antifeudalismem (o tom se lze něco málo dočíst na německé wiki), jednak paradoxně tím, že se jeho závěry mohly obracet proti státu a regulaci, což mohlo působit jakýmsi anarchisticko-syndikalistickým, a tedy socialistickým dojmem. Ale těžko říci, stejně jako později u Schumpetera mohla být i u Mengera hranice mezi liberálním a sociálním třeba skoro neznatelná... A nebo si Weyr ve svých vzpomínkách zaměnil Mengera s oním Philippovichem, který (ač dnes naprosto neznámý) tehdy zřejmě platil za význačnějšího ekonoma.