Stát s elektronickou tváří aneb drama o tisíci aktech

Na JinémPrávu píše J. Kindl o tom, jak se proměňuje právnická (advokátská) praxe vlivem Internetu. Nepochybně má zároveň pravdu M. Bílý v diskuzi pod článkem, když píše, že Kindl měl svůj post napsat tak před deseti lety, aby byl v něčem alespoň trochu objevný a popisoval nějaký nový fenomén. Přehršel lepších či horších nebo úplně vadných a neprávních vzorů různých smluv a podání, právnických rad a dobrozdání, to vše zdarma či prostřednictvím sms za pár korun, jen tak vyvěšených na webu, dostupných v různých diskuzích nebo poskytovaných on-line živým právním rádcem (nemyslím, že lze napsat "právníkem") je skutečně na síti dnes k dispozici nepřehledné množství; stačí jen umět správně naformulovat zadání do googlu...

Ale co stát a jeho aparát?
Není ve skutečnosti řada správních podání, žalob, žádostí o stanoviska, povinně poskytovaných informací či vydávaných dokladů, ověření a vůbec jiné komunikace se státními orgány často ještě mnohem banálnější a nezasluhujících si takových nákladů, pozornosti a hrozeb případnými sankcemi, jakými jsou dnes tak typické, než právě i jen situace, když si někdo z Internetu zdarma stáhne kupní smlouvu na byt? Samozřejmě že ano - zvlášť vzhledem k tak často tak mizivým či naopak významným, ale protismyslným efektům, které některé výstupy jednotlivých státních mocí mají.

Je otázkou, zda-li stát směřuje alespoň stejným směrem jako spontánní samopohyb tohoto Kindlem a dalšími diskutovaného (vesměs soukromo-)právního právničení. Nebo jestli naopak všechny ty elektronické podpisy, datové schránky, základní registry, eklepy, eSbírky, eJudikatury atp. nezakrývají jen jakousi elektronickou maskou ve skutečnosti klasický kafkovsko-byrokratický c. a k. (resp. přeživše komsoc, ne-li už spíše angsoc) dávno přežitý model státu. Problémem dnešního státu (a to nejen toho našeho, ale obecně států západní civilizace) není, jak dělat to, co již dělá, ale co vlastně by vůbec napříště měl dělat, přičemž to něco by se dost možná mělo výrazně od jeho dnešní úlohy lišit. Naopak, tyto projekty mohou mnoho neefektivních a škodlivých institutů zakonzervovat a uchovat tím, že sníží náklady jejich působení (dopadů přímých i externích) - tj. sníží motivaci společnosti se těchto negativních průvodních jevů moderního státu zbavovat.

Přitom nelze přehlédnout, že stát má, bude mít a musí mít v moderní společnosti významnou (byť radši nikoli hlavní) roli; jen není jisté, zda-li dnes jen afektovaně a nesmyslně nepřehrává také obrovské množství vedlejších roliček a v důsledku tím neničí celé představení.

Aktualizováno.
S odstupem se mi zdá, že poslední věta předposledního odstavce by si zasloužila upřesnit - jde v zásadě o to, že v případě oněch nákladů, které různé hračky elektronizované byrokracie mohou snižovat, půjde o jednotkové náklady konkrétního případu (např.náklady jednotlivých úkonů správního řízení). A v tom pak spočívá právě část celého problému, neboť celkové náklady fungování a dopadů administrativy mohou naopak vzrůst tím, že jak pro úředníky tak pro občany budou náklady dílčího kroku (okamžité náklady komunikace stát-ostatní subjekty) nižší, a tím více řízení bude snadnější vést a tím častěji bude moci docházet ať už k ingerenci státu nebo k tomu, že lidé se budou radši obracet ke státní autoritě i tam, kde by naopak bylo vhodnější situaci řešit např. smluvně (takové využívání vrchnostenské moci představuje jednoduše rent-seeking). Zvláště celkové externí náklady (negativní externality) by se pak mohly zvýšit významně (tj. sice se levněji doručí jednotlivé úřední rozhodnutí, ale tím, že počet takových zatěžujících a omylných rozhodnutí vzroste, snížení celkové efektivnosti/blahobytu bude drastické).