Zaměstnávání statutárů v obchodních společnostech, Hayek a legislativa

Ohledně teorie či filosofie právního řádu a jeho vzniku F.A. von Hayeka (viz jeho knihu Právo, zákonodárství a svoboda, kterou v Čechách před časem vydala Academia v docela slušném překladu Tomáše Ježka) panuje obecné přesvědčení, že Hayek odmítal legislativní normotvorbu jako takovou a blouznil, aby právo vznikalo jen spontánním obyčejem, který by zákonodárce maximálně posiloval tím, že by ho deklaroval jako zákon. Hayek ale ve skutečnosti na několika místech zmiňuje, že legislativa má přijít ke slovu tam, kde se obyčej nebo precedent vydá chybnou (řekněme neefektivní) cestou. (Není nezajímavé, že například i u nás překládaného Bruna Leoniho - byť, pokud si dobře pamatuju, tak v poznámce pod čarou - sám Hayek označuje za toho, kdo jeho skepsi k legislativní právotvorbě uchopil příliš fundamentalisticky a ideologicky.)

V historii a ve světě skutečně existuje mnoho případů, kdy zákonodárce změnil používanou normu vytvořenou praxí (soudy či praxí vytvořené nebo ustálenou interpretací dovozené pravidlo) právě proto, že taková norma (nebo výklad) se z hlediska zákonodárce (resp. jeho právní politiky) zdála chybná či dokonce škodlivá. Jakých až podob může takový "normativní protiútok zákonodárce" nabýt, popsal na případu Kalifornského občanského zákoníku před časem na JinémPrávu David Kosař. V současné době se podobná záležitost řeší i v ČR, a sice v podobě návrhu Ministerstva spravedlnosti, kterým se blíže upravuje možnost, aby členové statutárního orgánu obchodní společnosti byli zároveň danou společností zaměstnáváni jako její manažeři.

V tomto problému jde v zásadě o to, že Nejvyšší soud a posléze i Nejvyšší správní soud (který si občas velmi rád podniká výlety do oblasti soukromého práva) dovodily neslučitelnost funkce ve statutárním orgánu obchodní společnosti s pracovním poměrem k této společnosti v oblasti jejího obchodního vedení. Nyní se Ministerstvo spravedlnosti rozhodlo legislativně zasáhnout, nejvyššími soudy preater legem dovozenou normu explicitně popřít a zdůraznit platnost normy právě opačné.

Popravdě s názorem Ministerstva spravedlnosti nadšeně souhlasím (soudy zde evidentně rozhodovaly na základě abstrahovaných zásad a principů obchodního práva, což je sice "moderní" a "módní" přistup - v kontrastu ke křečovitému držení se prostého textu zákona - ovšem při absolutizujícím a dogmatickém pojímání těchto zobecněných maxim obchodního zákoníku a judikatury jde o přístup v zásadě stejně pitomý jako v případě "tupého a prázdného právního pozitivismu"; navíc je to přístup minimálně mimo-, spíše ale protiústavní). V takovémto případě jde o patrně i z velmi liberálního hlediska dokonale odůvodnitelnou ingerenci státu do úpravy soukromoprávních vztahů - i Hayek by s tímhle kouskem legislativy podle mě souhlasil (a to i s ohledem na obsah návrhu, který je kupodivu jednoznačně pro libertate).

S čím ale souhlasím o hodně méně, je postup, který k protlačení tohoto návrhu ministerstvo zvolilo a který z odkazované tiskové zprávy není patrný. Návrh totiž buď už byl, nebo brzy bude "podšoupnut" některému poslanci, který jej uplatní jako svůj pozměňovací návrh k novele obchodního zákoníku, která se již projednává v Poslanecké sněmovně. Tím se v podstatě velmi účinně obcházejí lhůty stanovené jinak pro legislativní proces a také možnost ostatních státních orgánů (včetně oněch soudů!), jakož i zainteresované veřejnosti se k návrhu vyjádřit. Ministerstvo spravedlnosti pouze patrně z určitého studu podalo k projednání vládě "nelegislativní materiál", který návrh a zvolený postup popisuje. Šance, že by ale kdokoli prostřednictvím připomínkování samotného návrhu dosáhl jakékoli jeho změny, je podle mne mizivá (vypovídající je také to, že materiál /zatím?/ chybí ve veřejné verzi databáze eklepu). Obecnému problému předkládání legislativních návrhů exekutivy prostřednictvím "vlastní iniciativy" poslanců (nebo jiných subjektů disponujících zákonodárnou iniciativou) se budu ještě detailně věnovat.