Pozoruhodné, Jan Macháček ve své glose pro ČRo, také obrazně přirovnává způsob, jakým se EU pokouší vyrovnat se svou dluhovou-měnovou krizí, k jakémusi fantasknímu námořnickému výjevu. Podobně jsem zde sám v pondělí alegoricky citoval jinou námořnickou scénku (z pera S. Leacocka) s tím, jak nutkavě se mi ve spojitosti s krizí EURa neustále vybavuje.
V žádném případě nepodezírám Jana Macháčka z toho, že by se inspiroval tady na IUSLESS. Opakující se představa fiskální a měnové nestability některých zemí eurozóny a tahanic v EU obecně jako potápějícího se (nebo vzpouřejícího se, nebo bouří zmítaného) korábu je tedy patrně nějakým memem ("ideovým či kulturním virem"), který se ve společnosti šíří (replikuje). Špatné na tom je, že jde zřejmě o odraz přeci jen počínající krize důvěry v EURO. A koneckonců, jak se v poslední době neustále opakuje, pokud eurozóna/EU dostatečně brzy a důvěryhodně nezareaguje, nebo třeba nenarazí na ostrov pokladů (ha, vidíte? zase!), je docela možné, že EURO to bude mít spočítané. V řeči memetiky by se mohlo mluvit o (námořnickou romantikou štrejchnutém) memplexu pochybností o možnostech a schopnostech EU stávající krizi řešit a vyřešit (memplex europesimismu). Všechny zmínky o "potápějící se měně" a různé poplachy, třeba Sarkozyho "krizové akce" (francouzský prezident je zřejmě přenašečem nějakého mutamemu), pak takový komplex pesimistických memů jen dál šíří.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat