pondělí 12. listopadu 2012

Právo na rally?

Podle článku na Lidovkách.cz měl mluvčí Federace automobilového sportu Autoklubu České republiky Josef Pátl v souvislosti s jednáním Federace po mimořádně tragické události, kdy u Uherského Brodu zahynuly čtyři mladé divačky, prohlásit, že při závodech rally je bezpečnost nadřazena osobnímu vlastnictví do té míry, že pokud organizátoři neoznačí páskou zahrady přiléhající k silnici, na které rally probíhá, jako bezpečné divácké místo, nemají na těchto zahradách ani obyvatelé příslušných domů co dělat.

Velmi by mne zajímalo, z jakého právního základu přitom p. Pátl vychází. Pokud takové uzavřené (např. oplocené) pozemky nejsou pozemními komunikacemi (popř. mimo zastavěné území obce by se mohlo jednat též o silniční pomocný pozemek), a to skutečně většinou nebudou, nebude se na ně vztahovat ani právní režim rally, kterým je zvláštní užívání pozemní komunikace (§ 25 zákona o pozemních komunikacích) společně se stanovením přechodné úpravy provozu na pozemní komunikaci [§ 77 odst. 1 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích]. Zároveň je podle čl. 4 odst. 2 Listiny zaručeno, že nucené omezení vlastnického práva (to znamená také a především právo majetek svobodně užívat) je možné toliko ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Podle mého soukromého, zběsilým automobilistickým zábavám, při kterých umírají lidé, velmi nepřátelského názoru není v případě rally splněna nejen podmínka, že by bylo takové omezení vlastnictví zákonem jakkoli umožněno a pořadatelem byla vlastníkům (resp. uživatelům) přiléhajících nemovitostí poskytována přiměřená finanční kompenzace, ale hlavně zde docela absentuje jakýkoli veřejný zájem.

Jinak řečeno, zatímco zájem na zachování bezpečnosti může být opravdu někdy nadřazen "osobnímu vlastnictví", "zájem na konání rally" tomuto právu nadřazen být může jen těžko.

Kromě toho je nutné vzít v potaz též to, že v době konání závodu bývají, v některých případech dosti zásadně, omezeny též možnosti, jak se do a z daných obcí dostat. Zájem, na jehož základě je zde svoboda pohybu (čl. 14 odst. 1 Listiny) omezována, je opět tentýž a jeho proporcionalita v poměru k tomuto omezení je stejně jako v předchozím případě dosti pochybná.

Problém má ale také ekonomickou (L&E) stránku - konání rally je v zásadě negativní externalita, uvalovaná organizátory na vlastníky okolních pozemků. Jde v podstatě o situaci blízkou jednomu z klasických příkladů aplikace Coasova teorému (parní železnice a přilehlá obilná pole). V případě rally je zatím (alespoň v praxi; jak bylo naznačeno výše, není to ale zřejmě po právní stránce zcela košer) organizátor oprávněn tuto externalitu na vlastníky pozemků uvalit (entitlement assignment). Podle tohoto abstraktního modelu (při nulových transakčních nákladech) by tedy měli vlastníci pozemků s organizátory rally vyjednat (a zaplatit) buďto dodatečné a silnější zabezpečení trasy mimo samotnou pozemní komunikaci a vytýčené prostory pro diváky, nebo přímo zrušení či přesunutí závodu. S tím jsou ale spojeny dva problémy: (1) transakční náklady a náklady oportunního jednání jsou obecně velmi vysoké všude tam, kde alespoň na jedné straně stojí větší množství subjektů (zde vlastníků pozemků), a (2) sice by takový postup vedl k efektivnímu stavu (z pohledu společenské efektivnosti), ale také ke stavu z hlediska distributivní spravedlnosti nikoli neutrálnímu (naopak zřejmě dosti nespravedlivému). Je zde tedy třeba zasáhnout určitou právní regulací (to je poměrně typický důsledek Coasova teorému).

To, k čemu směřuje dnešní systém povolování zvláštního užívání silnic podle § 25 odst. 6 písm. e) zákona o pozemních komunikacích (a to již nehovořím pouze o právu vlastníků pozemků/zahrad je v době konání rally užívat), je zřejmě dosti nedostatečnou prevencí případných neštěstí a škod. Z hlediska klasického L&E by bylo typickým řešením problematiky rizik spojených s rally patrně řešení prostřednictvím systému civilní deliktní odpovědnosti (torts). Samotnému se mi ale zdá, že současná veřejnoprávní regulace (zvláštní užívání silnice) a praxe orgánů (policie a silniční správní úřady) by mohla prevenční (resp. pojišťovací) funkci civilní odpovědnosti dosti oslabit (umožňovat částečné vyvinění organizátora např. tak, že by organizátor prokázal, že dodržel formální podmínky zajištění právního režimu akce a zajistil splnění podmínek stanovených v rozhodnutí silničního správního úřadu o zvláštním užívání). Je tomu tak v zásadě proto, že stávající regulace (a opět: především praxe) zřejmě funguje do určité míry spíše jako velmi nedokonalá pigouvská daň (omezuje množství konání nebezpečných závodů jako takových, ale bez jakékoli vazby ke skutečné šíři a výši jejich nákladů). Proto by bylo asi nejlepší (viz též ona absence veřejného zájmu na pořádání rally) možnost organizovat takovéto závody vůbec radikálně veřejnoprávně omezit (např. zcela vyloučit možnost vést trasu závodu zastavěným územím obce, umožnit pořádání rally jen v prostoru, který není volně přístupný atd.).

Aktualizováno.

Další možností by bylo též vyžadovat jako podklad pro rozhodování silničního správního úřadu o zvláštním užívání pozemní komunikace nejen souhlas jejího vlastníka (obvykle se dokládá např. nájemní smlouvou na daný úsek pozemní komunikace), ale též vlastníků (uživatelů) pozemků (a na nich se nalézajících nemovitostí) k pozemní komunikaci přiléhajících, resp. nacházejících se v nějaké vzdálenosti (např. odpovídající silničnímu ochrannému pásmu, viz) od ní.

Žádné komentáře:

Okomentovat