Organizátoři probíhajícího "Týdne neklidu" si začínají stěžovat, že se dostatečně nehovoří o jejich výhradách k navrhované reformně vysokého školství, případně, že tyto jejich výhrady jsou mediálně redukovány pouze na odmítnutí školného. V tomto ohledu se domnívám, že mediální obraz spíše jen odráží to, že odpor ke školnému je základním motivem většiny protestujících studentů (u mnoha z nich pak bude motivem ještě spíše jenom ventilování jakýchsi "occupy" vášní). Boj některých představitelů samotných univerzit za akademické svobody pak působí pouze jako úsilí o zachování zatuchlosti a zkostnatělosti českých škol (čili týdnem neklidu za uchování letitého "samosprávného" poklidu).
K tomu lze říci asi jen tolik, že akademické svobody původně zajišťovaly alespoň úzké akademické skupině to, co by v moderním státě měly zajišťovat ústavní práva a svobody v podstatě každému - svobodu myšlení, tvorby a vědeckého bádání. Přitom kvalitu realizace těchto svobod může zajistit v zásadě jenom dostatečně soutěžní akademické prostředí (resp. celý trh vzdělávání) a samozřejmě osobní integrita jak akademiků, tak studentů. Absolutizace akademických svobod, resp. požadavek jejich dokonalého institucionálního zajištění je buď iluze anebo jednoduše skryté dobývání renty. Problémem dnešního vysokého školství je daleko spíše nejasnost vzájemných práv a povinností mezi vysokou školou, studentem a pedagogem (přitom ponechat řešení takových sporných otázek na jedné - byť "samosprávné" - straně vzájemných vztahů se nezdá jako úplně dobré řešení).
Zároveň ale skutečně netvrdím, že konkrétní podoba návrhů Ministerstva školství (v současnosti jde o věcný záměr zákona o vysokých školách a věcný záměr zákona o finanční pomoci studentům, ke konečné podobě těchto zákonů a implementaci reformy je tedy ještě poměrně daleko) je dostatečná. Naopak si myslím, že oba koncepční materiály mají ve stávajícím znění mnohé rezervy a řadu nedostatků:
- je zachováván relativně rigidní systém habilitací (včetně možnosti uznávat pro účely jmenování profesorem habilitace získané "v cizím státě se srovnatelnou právní úpravou nebo praxí kariérního systému akademických pracovníků" - znamená to, že bude možno zaměstnat jako profesora docenta z Banské Bystrice, ale nikoli někoho s tenure na Harvardu?),
- ponechává se značně konzervativní struktura studijních programů: zbytečné zachování samostatného rigorosního řízení (a tedy i již sdostatek zdiskreditovaných malodoktorátů); umožněno sice nadále bude ne příliš efektivní jednotné pětileté magisterské studium, ale nebude možný moderní opak v podobě sloučeného navazujícího magisterského a doktorského studia,
- věcný záměr nového vysokoškolského zákona se nijak blíže nezmiňuje o vnitřní organizaci vysokých škol, není tedy jasné, jestli se počítá se zachováním sovětského systému kateder, příliš není ani zřejmé, jakým způsobem by měla být řešena obludná a často neprůstřelná byrokracie spojená s mnoha aspekty studia (ale třeba i s akreditacemi),
- není nijak blíže rozpracována koncepce dopadů a promítnutí navrhovaných změn do oblasti výzkumu,
- problematika cílené podpory studentů (sociální a ubytovací stipendia) není vůbec navázána na výsledky studenta (s výjimkou jejího omezení na standardní dobu studia), což by umožnilo výraznější podporu kvalitních sociálně potřebných studentů,
- vůbec není řešena "merit-based" podpora, tedy systém prospěchových stipendií, ani možnost zaměstnávání studentů vysokou školou, či mimořádná a účelová podpora; přitom právě důsledná úprava této problematiky by jednak působila značně motivačně, ale a i v rámci projednávání návrhu by mohla obrousit mnohé hrany navrhované úpravy školného,
- a ano, není nijak zvláště řešeno případné souběžné studium dvou či více studijních programů (pouze je jako dnes vyloučeno dvojí přiznání sociálního a ubytovacího stipendia).
...
Opět ale upozorňuji, že se cítím oprávněn mluvit pouze o stavu v některých humanitních oborech (není ale pozoruhodné, že nejhalasnějšími mluvčími "Týdne" se zdají být zrovna studenti a zástupci filosofických a případně právnických fakult?).
Aktualizováno
O výsledcích jednoho průzkumu pěkně dokreslujících studenty dnes tak demonstrovanou touhu po akademické svobodě píše na svém blogu Tomáš Richter.
Žádné komentáře:
Okomentovat