Dnešní protesty na mé alma mater proti reformě terciárního vzdělávání jsou formou směšné (i přes značnou a nákladnou snahu organizátorů však bohužel ne vtipné), obsahem hloupé. Klíčový je zásadní nesouhlas se školným a odpor proti tvrzenému odstraňování akademické nezávislosti. Myslím, že jsou to úvahy a protesty vesměs jalové, jediným konceptem UK se zdá být zakonzervování existujících neefektivních vztahů a co největší izolace od vnějšího světa. Skutečný problém, to jest na jedné straně plýtvání prostředky a na druhé straně děsné výsledky českých univerzit (cítím jistou kompetenci mluvit jen o stavu ve společenskovědních oborech), zůstává docela mimo veřejnou diskuzi.
Ministerstvo školství (i ústy prof. Wilhelma) rozumnost diskuze ale také nějak zvláště neusnadňuje. Otázka, kdo bude co studovat a na jaké úrovni samozřejmě nemůže řešit společnost či stát, naopak, jedná se o eminentně soukromou věc každého jednotlivce (a to nikoli jen z hlediska morálního, ale právě i z důvodu efektivnosti). Ale aby tomu tak skutečně bylo (a v tomto ohledu zastává o chlup racionálnější pozici ministerstvo), je zavedení školného condicio sine qua non.
Žádné komentáře:
Okomentovat