neděle 30. srpna 2015

Psi volně pobíhající a lehká autoretrospekce

Těžko říci, jestli je to průvodní jev neřízeného "kvasu" na magoši (čti: magistrátu, především pak pražském, termín opozičně, přitom však údajně humorně, externě znevažující jeho váhu, která je ale i jinak stabilně interně autoerodována), důsledek lidových nálad vybuzených exkrementální produkty nedostatečně sbírajícími majiteli pražských čtyřnožců nebo snad hysterie rozpoutaná lokálně-politicky aktivizujícími se (jinak) impotenty. Lze shrnout následovně: v Praze má být od ... (zřejmě cca října či listopadu letošního roku) být obecně závaznou vyhláškou provádějící § 24 odst. 2 zákona na ochranu zvířat proti týrání stanovena obecná povinnost imrvére vodit psa na vodítku.
Východiskem příslušné právní normy má být návrh municipální vyhlášky uveřejněný zde. Přestože návrh magistrát zdánlivě otevírá k připomínkám široké veřejnosti, ve finále připomínkování vypadá (a nese se v duchu) jako standardní nemoderovaná diskuze pod zpravodajskými články. Navíc, aby se navrhovatel vůbec připomínkou zabýval, musí se k ní připojit (tedy cosi jako "lajk") alespoň 1000 dalších virtuálních osob. Vox populi zde tedy zřetelně není způsobilý debatu jakkoli vypovídajícím způsobem ovlivnit.

Nemohu zde neodkázat na svůj sedm let starý post na obdobné téma. Zajímavé, tehdy jsem bojovně psal vůči zdánlivě absurdní regulaci, která se však ve srovnání s aktuálním návrhem zdá jako velmi střízlivá.

Co je na aktuálním návrhu špatného? Omezím se na, řekněme přímočaré, výtky:

1. návrh je po formální stránce zmetkem - v návaznosti na zákon na ochranu zvířat proti týrání se v § 2 bod 1. definuje pojem "volný pohyb psa", který ale není objektem samotné regulace vyhlášky (§ 3). Povinnosti stanovované v § 3 písm. a) a písm. b) a c) jsou buď duplicitní a nebo nekonzistentní. Z návrhu je nejasný vzájemný vztah povinností, lze např. mít psa na vodítku a zabezpečovat jeho volné pobíhání jen tam, kde je to dovoleno, a současně nemít psa pod svou kontrolou a dovolit, aby vstupoval, kde je to zakázáno? Možná by mohl někdo namítnout, že na vodítku lze mít i dosti zdivočele blbnoucího psa, taková situace však není dle definice v § 2 bod 1. návrhu považována za "volné pobíhání"...;

2. návrh bude sotva řešit problémy, na které cílí - nejde přeci o řešení problému, že pražští pejskaři nemají psa na vodítku, ale o to, že někteří pejskaři nezvládají nekontrolovatelné chování svých psů (to jsou ale dva naprosto odlišné problémy, které mezi sebou nemají nijak těsnou kauzální vazbu);

3. návrh nepředkládá přiměřená řešení k řešení příslušných problémů - odhlédnuto od toho, že zřejmě deklarativně má být řešeno něco, a návrh řeší něco jiného (viz předchozí bod), takovéto právní poměry by zhoršily situaci, pokud jde o jádrový problém (vychovanost psů). Jednak, na vodítku toho lze psa, pokud jde o vhodný pohyb na ulici, naučit jen málo (to je jakýsi technický aspekt věci). A jednak, pokud bude muset každý pejskař vodit svého psa neustále na vodítku, vytrácí se důvod, proč by vůbec měl investovat čas, úsilí a případně i další zdroje vůbec do jeho výchovy pro pohyb ve městě, pes to beztak nebude potřebovat, neboť celá odpovědnost jeho majitele (pokud pes vysloveně něco nepoškodí, někoho nezraní nebo třeba nenaruší provoz na pozemních komunikacích) se vyčerpá právě připnutím psa na vodítko (to je motivační aspekt věci). Ve finále tak bude v Praze pouze více neovladatelných psů, kteří budou ale svou neovladatelnost realizovat na vodítku (v čemž však budou docela dobří - budou se ve vzdoru proti vodítku tříbit už od štěněte...). Tyto důsledky se však samozřejmě nedostaví ihned (nyní budou na vodítko upínáni vesměs psi vychovaní za dosavadního regulatorního rámce), ale teprve, až bude výrazněji zastoupena výlučně "vodítková" psí generace;

4. potřebnost zrovna takovéhoto předpisu je více než sporná, reálně by mohla obecně závazná vyhláška mnohem vhodněji sankcionovat škodlivost chování psa a neschopnost majitele psa ovládat, nikoli jen zcela nerozlišující a nevypovídající kritérium upnutí psa na vodítko. Vyhláška zřejmě povede k absurdním situacím, kdy nezvedený pes na vodítku obtěžující na dlouhé lonži širé okolí bude z hlediska místní úpravy v pořádku, zatímco dostatečně vycvičený způsobný pes pohybující se i bez vodítka kolem svého majitele bude důvodem pro uložení pokuty dle § 27 odst. 1 písm. q) zákona na ochranu zvířat proti týrání (navíc nemohu si pomoci, ale ve vztahu k této konkrétní vyhláškou stanovované povinnosti vyznívá název tohoto zákona výsměšně či skoro až orwellovsky);

5. jaké subjektivní právo je lokálním předpisem vydaným dle § 24 odst. 2 zákona na ochranu zvířat proti týrání chráněno? Jde o práva občanů obce, obce jako veřejnoprávní korporace, nebo snad zvířat samotných (jak snad lehce slaboduše naznačuje § 1 odst. 1 tohoto zákona)? Ať již je to jakkoli proti této ochraně je třeba poměřovat minimálně právo na ochranu soukromí (čl. 10 ost. 2 Listiny, pravda toto základní právo lze při extenzi jeho smyslu použít i na podporu přísné prováděcí úpravy dle § 24 odst. 2 zákona na ochranu zvířat proti týrání, nelze však problém zužovat a ochranu tohoto základního práva přisuzovat pouze jedné straně) a právo na vlastnictví (čl. 11 Listiny). Přitom se skoro zdá, že vlastnická rovina problému je dostatečně daná již v Listině (čl. 11 odst. 3) a zrovna příslušná ustanovení zákona na ochranu zvířat proti týrání (a potenciálně ani jejich lokální specifikace obecními předpisy) zde nemají mnoho co dodat.

6. body ad 2 až 5 výše téměř naznačují (náhoda, samozřejmě :-) ), že navrhovaná regulace nesplňuje ústavní test proporcionality (případný argument, že takto je obdobný místní předpis formulován též v jiných obcích, je zřejmě irelevantní);

7. s výše uvedeným souvisí též paušálnost návrhu - evidentně se zde naprosto nerozlišuje mezi různými psy. Přitom rozlišování (tj. "diskriminace" v ekonomickém slova smyslu) mezi psy je namístě výrazně více než v případě lidí (odůvodnitelné a přípustné i při zachování požadavku rovnosti). Lidé se standardně ani zdaleka neliší v relevantních fyzických a psychických ukazatelích, jako je tomu u psů - váha, velikost či silové charakteristiky i agresivita se mohou u psů lišit ve zcela kritické míře (pro srovnání - nebylo by zřejmě příliš rozumné uvažovat u lidí odlišná kritéria právní regulace na základě toho, že běžně může být určitý jedinec např. 10x mohutnější než jiný, naopak u psů se může jednat o zcela standardní ale i o skutečných vlastnostech konkrétního plemene či psa vypovídají srovnání).

Ceterum autem censeo, že v případě výše zmíněného pražského návrhu regulace vodítkového vodění všech psů jde o návrh pitomý, a to až za hranu ústavnosti daného právního předpisu.

Aktualizováno.

Žádné komentáře:

Okomentovat