Včera skončila konference PCPE na pražském CEVRO Institutu. Myslím, že to byla velmi příjemná a inspirující akce. Účast (skutečného, živého, nefalšovaného) Guida Calabresiho posunulo tuto akci na mimořádnou úroveň, vystoupení Steva Medemy a Marca Geistfelda byla velkým zážitkem. Calabresiho klasické články (zvláště tento, tadyten a tenhle) si asi znovu přečtu...
Určitá slabá místa měla konference samozřejmě také, např. ani na konci akce nebyly zdaleka všechny příspěvky či prezentace dostupné v elektronické (ani jiné) podobě a prezentace v rámci tématických panelů měly značně kolísající kvalitu (to je však v ČR relativně časté, poměrně malé množství zaslaných příspěvků zřejmě organizátorům neumožňuje provést jejich kvalitativní selekci, konference bývají také vesměs co do plánovaného rozsahu dosti naddimenzované). Poněkud nepatřičně působilo také to, že vystupující (v rámci symposia ke Calabresiho dílu) se dosti "naváželi" do chicagské školy (samozřejmě hlavně do Posnera, ale i do Coase a do Beckera), aniž by však byl přítomen někdo, kdo by mohl předneseným výhradám oponovat (jen z auditoria se o to pokusil Libor Dušek).
...
Blanka Čechová upozornila na JinémPrávu na amerického (právního či morálního?) filosofa Michaela Sandela. Jeho celý harvardský kurs si budu muset poslechnout postupně, zatím jsem viděl jen pasáž na Youtube, na kterou B.Č. odkazuje.
V cca 6 minut dlouhém videu Sandel uvádí dva příklady (kdo by měl být autorem v nich popisovaných projektů v klipu nezazní) ekonomického přístupu k řešení problémů (peněžní odměny dětem za to, že čtou, a zavedení taktéž peněžních "pokut" za pozdní vyzvedávání dětí ze školy), následně se pokouší ukázat, že taková řešení mohou být i z hlediska svých cílů neadekvátní, resp. vést k právě opačným důsledkům, než ke kterým by vést měla, a závěrem pak konstatuje, že určité věci nelze podřizovat trhu a že, aniž bychom si toho všimli a jakkoli se pro to vědomě rozhodli, posunuli jsme se od pouhé tržní ekonomiky přímo k tržní společnosti (což je zřejmě špatně).
Kritika, která na videu zazní, je však z několika důvodů problematická. V případě druhého z modelových příkladů (pokuty za pozdní vyzvedávání dětí ze školy), který Sandel prezentuje jako řešení vycházející z ekonomického přístupu k realitě, jde - právě pak s ohledem na nezamýšlené důsledky, které Sandel docela obstojně ekonomickým způsobem analyzuje - prostě o řešení špatné nutně i z pohledu ekonomie. Pokud takové řešení nějaký ekonom nadesignoval, vymyslel jej zkrátka chybně; Sandel ale, mám ten dojem, nadto ještě jakoby naznačuje, že i přes popisovanou neefektivnost takového řešení by na něm ekonomové trvali z důvodu své ujeté fascinace zvolenými prostředky (peněžními incentivy).
V případě placení dětem za to, že čtou (resp. obecně, že se učí), to pak ale nemusí být řešení až tak špatné či zvrácené, jak Sandel uvádí, a současně ani ekonomy prezentovaná doporučení nemusí být tak kategorická, jak Sandel zřejmě presumuje. Například v Dallasu probíhá již delší dobu projekt "Earning by Learning". Společně s experimenty s motivováním zvýšení výkonu žáků ve školách v New Yorku a v Chicagu byl Dallaský projekt před 2 lety hodnocen v rámci výzkumu vedeného harvardským ekonomem Rolandem Fryerem, který došel k poměrně dost zajímavým závěrům (kompletní paper k dispozici zde, jeho závěry ohledně Dallasu ve zkrácené a spíše "PR" podobě tiskové zprávy zde). Nevím, nakolik se se zjištěními a závěry této (popř. jiné) studie Sandel ve své knize kriticky zabývá, a zda-li je nějak skutečně nezkresleně předestírá a hodnověrně zpochybňuje či falsifikuje; obecná tvrzení, která zaznívají v jeho vystoupení, by na to však nestačila.
Dosud jsem si myslel, že spojování ekonomie pouze s penězi, ekonomikou (tj. hospodářstvím, průmyslem atd.) a vůbec jakýmisi kupeckými počty je nějaká deviace části českých společenských vědců (některých neekonomů, ale i části těch, kteří - moc se mi chce napsat "údajné" - ekonomické vzdělání mají). Zřejmě se ale jedná o přístup, který se na postkomunistické země neomezuje (což však ani náhodou neznamená, že by tím byl o něco méně zcestný). Ekonomie je věda o lidském jednání a jeho nezamýšlených důsledcích, o nakládání s omezenými zdroji (ať jsou to peníze, půda, čas, lidský kapitál, zdraví, vzdělání či cokoli jiného, co nemáme k dispozici v neomezeném množství a o co musíme, ať tím nebo oním způsobem, usilovat), je to věda o využívání informací a rozhodování ve světě vzácnosti zdrojů a za podmínek nejistoty. Nástroji a postupy (mikro-) ekonomické teorie mohou být zkoumány (a následně formulována policy-doporučení) právě i takové vztahy, situace a sociální jevy, které mohou efektivněji fungovat jinak než v podobě tržní směny.
PS: Pojem "incentiv" se používá mj. právě proto, aby se odlišil od pojmu "ceny" v rámci směny na klasicky pojímaných trzích.
Aktualizováno.
Žádné komentáře:
Okomentovat