Pareto-bolševické optimum (aplikace v právu trestním)

Po nedávném upozornění na JinémPrávu se mi konečně dostala do rukou Ulčova Malá doznání okresního soudce (doteď jsem se jen několik let odhodlával, že si dojdu první polistopadové vydání okopírovat do Knihovny Jána Langoše, kde jej snad jako na jediném místě v Praze měli jakž takž dostupné pro veřejnost). Je to nyní moje tramvajová četba a právě dnes ráno mne (příznačně někde mezi Právnickou fakultou a schody k bývalému Stalinovu gigapomníku) zaujala citace jednoho článku ze Socialistické zákonnosti k tématu postavení advokátů za socialismu ("K úkolům socialistické obhajoby", r. 1960, č. 7, str. 430-8, cit. pasáž se nachází na str.434). Ulč citaci uvádí (str. 95) ve zpětném překladu z angličtiny a mně připadalo ono sdělení natolik ujeté, že jsem raději originál dohledal. Ten je ale snad ještě bizarnější:

"V naší zemi, dovršující socialismus, jsou zájmy státu totožné se zájmy celé společnosti. Zájmy na bezpečnosti státu a společnosti jsou totožné se zájmy bezpečnosti každého občana. Tyto zájmy vyžadují,

1. aby byl pachatel trestného činu odhalen a

2. aby byl viník spravedlivě potrestán.

Tento zájem každého občana je i zájmem obviněného a obhájce jej musí hájit jako oprávněný zájem [obviněného].

...

Jestliže obviněný má zájem vyhnout se potrestání nebo být nezaslouženě mírně potrestán, nemůže být tento jeho zájem tím zájmem, který smí obhájce hájit."

(Zvýraznění je původní.) To je samozřejmě pozoruhodné, v tomto pojetí bylo uplatňování socialistického trestního práva zřejmě (až na ty patrně pouze deviantní případy, kdy se chtěl obviněný vyhnout trestu, nebo se snažil o nezaslouženě mírný trest) paretovsky efektivní. To je na snadě - byl-li zájem na bezpečnosti státu a společnosti totožný se zájmem každého jednotlivce a onen "zájem každého občana je i zájmem obviněného," pak i případné odsouzení vedlo ke zvýšení uspokojení (užitku) jak na straně trestající společnosti, tak i potrestaného delikventa. Ha! A kapitalističtí pseudovědci se přesto dodnes patlají s morálně pochybnými koncepty typu hypotetického souhlasu u Kaldor-Hicksovské kompenzace, nebo dokonce touží do práva propašovat metodologickou diverzi v podobě empirického testování. Troubové.

PS: Autor oněch citovaných řádek? Co vím, tak dosud na PrF UK aktivní, za mého studia pověstný zlatými Nike teniskami.